Čtyři ženské archetypy

Za "našich časů" se dívky vdávaly hned po škole, většinou té střední, tedy kolem dvacítky. Hned potom mívaly děti a tím spadly do víru života, jemuž se za pochodu pokoušely porozumět. Když jsem se do tohoto víru vrhala já, vstoupila mi do života jedna zvláštní příhoda. Sousedka rodičů mého novomanžela nám přišla poblahopřát ke vstupu do manželství a vzhledem ke své poněkud svérázné povaze mi sdělila následující strohou informaci: "Dobrá hospodyně nikdy nemůže být dobrou milenkou."

Takto stručně a jasně. Tenkrát mě toto její konstatování rozčílilo do morku kostí a odbyla jsem ji na svůj věk dosti pohrdavě a hrubě v tom smyslu, že co asi taková venkovská tetka může vědět o milostném životě mladé manželky.

Teď, když se nacházím přibližně v jejím věku, se této dnes již zesnulé venkovské ženě hluboce omlouvám a pasuji ji na moudrou vědmu. Ona totiž touto jednoduchou pádnou větou shrnula celou podstatu ženství. Nebo alespoň její podstatnou část.

Nahlédla totiž s obdivuhodnou přesností základní myšlenku, na níž stojí výzkum skvělé švýcarské analyzandky Toni Wolfové, jež byla spolupracovnicí, družkou a přítelkyní C. G. Junga. Její studie o čtyřech ženských archetypech se následně chopily dvě americké jungiánské psychoterapeutky Mary D. Molton a Lucy A. Sikes a rozpracovaly ji do pozoruhodné knihy s názvem Matka, Hetéra, Amazonka, Médium.

Podle teorie Toni Wolfové se osobnostní priority žen rozdělují do čtyř základních typů. Jde tu vlastně o to, že dohromady tyto čtyři archetypy tvoří celek, který by bylo možno označit jako ženství s tím, že v každé ženě je tento celek obsažen. To, co je na teorii Toni Wolfové cenné, je především brilantní popis všech čtyř částí tohoto celku a také její zjištění, že v každé ženě jeden z archetypů převažuje a jeden je stínový. (Z toho důvodu nemůže být žena, jejíž mateřský archetyp ji nutí k neutuchající péči o vše, co je jí svěřeno - tedy skvělá hospodyně, zároveň skvělou milenkou, neboť ta je vedena archetypem Hetéry, jež je vůči archetypu Matka protilehlý, neboli stínový.)

Dovedu si představit, že pro mnohé ženy je tato myšlenka provokující, neboť moderní doba si žádá ženy, které zvládají dokonalý balanc mezi mateřstvím, pracovním nasazením, fyzickou a duševní péčí o sebe a zároveň jsou i dokonalými milostnými partnerkami. Mnohé ženy si tento ideál postavily jako svůj cíl a mnohé věří tomu, že ho naplnily.

Já jsem to nezvládla. Výhodou nadhledu, který se dostavuje ve vyšším věku, je skutečnost, že mi to je dnes už jedno. Nebylo tomu tak ovšem vždy a mám v živé paměti časy, kdy mě má neschopnost dosíci vytčeného cíle neskonale trápila. Znalost čtyř ženských archetypů a jejich zákonitostí, které jednoduše neumožňují, aby jedna žena byla v jednu dobu matkou, milenkou, výdělečně činnou jednotkou a studnicí moudrosti, by mi možná ušetřila zklamání ze sebe samé. Nesoudila bych se tak tvrdě za to, že mě jednoduše nebaví pečovat a znovu pečovat až do roztrhání těla a také, že skutečnost, že mě to nebaví, ještě neznamená, že jsem špatná matka, která nemiluje své děti.

Toni Wolfová postavila čtyři ženské archetypy do kříže. Na protilehlých koncích svislice se nacházejí Matka s Hetérou, coby archetypy, které jsou zaměřeny na osobní vztahy. Vodorovně pak leží Amazonka s Médiem, což jsou archetypy neosobní, zaměřené spíše na společenské, kolektivní dění. Každá žena má podle Wolfové jeden z archetypů jako svůj hlavní, tedy ten, jímž je nejvíce ovlivněna. Protilehlý archetyp je potom stínový a žena jej ve svém nitru nachází s velkými obtížemi. O zbylých dvou archetypech vždy alespoň něco ví.

Nejsilněji zastoupeným archetypem je podle Wolfové Matka.

MATKA

Žena, v jejímž nitru tento archetyp převažuje, se bude především zabývat tématy: pečování, pomáhání, opatrování, dobročinnost, vyučování. Negativní stránky tohoto tématu jsou nasnadě a je vysoce pravděpodobné, že většina z nás se s nimi už někdy setkala: úzkostlivá péče, nevyžádaná pomoc, ochrana objektu péče, když už to objekt nepotřebuje, nedůvěra ve vlastní síly a nezávislost svěřeného objektu.

Při úvahách o tomto typu je důležité si uvědomit, že ženy, které jsou tímto archetypem vedeny, vůbec nemusí mít děti, aby se jejich nastavení projevilo. Ony prostě pečují, zvelebují, pomáhají a slouží tam, kde je to potřeba. Jsou dokonalé a jedinečné, v kolektivu milované a mají-li svůj archetyp na vědomé úrovni, vědí, kdy se stáhnout a umí si držet své hranice, aby se necítily zneužívané. Pravdou je, že právě u žen ovlivněných archetypem Matka je riziko pocitu zneužití velmi vysoké. Jejich primární potřeba být angažována v mateřské roli může být důvodem, proč jsou všechny jejich ostatní vztahy přehlušeny, jejich vztah k sobě samé nevyjímaje.

Pro ženu je uvědomění si, že jejím vůdčím principem je právě archetyp matky, zcela klíčové. Pokud si své nastavení neuvědomí, může se stát, že krom dětí (či jiných jejích svěřenců) bude pod diktátem svého typu trpět i ona sama. Jde totiž o to, že toto nastavení není-li korigováno rozumem, může se proměnit ve vnitřního tyrana, jemuž není dost žádné množství projevené péče, udělených rad, ochranitelských gest a nezištné dobročinnosti. Krom toho, že objekt její starostlivosti se pod křídly nereflektované mateřskosti zpravidla dusí, má i ona s naplněním jeho potřeb stále více práce.

Nekompetentnost k řešení základních životních situací se u jejích svěřenců trvale zvyšuje, neboť jejich ochránkyně a pečovatelka zpravidla nejlepší řešení zná a nikterak se s ním netají. Pochopitelně že s rostoucí nemohoucností svěřenců narůstá i nepostradatelnost pečovatelky. Ta následně bývá vyčerpána až na dno svých možností, aniž by si uvědomovala, že každou další "pomocí" přikládá pod kotlem svého vlastního utrpení.

Protože životní naplnění tohoto typu ženy skutečně spočívá v zajištění co největšího blaha jejích svěřenců, je sebereflexe naprosto nezbytná a rozumové uchopení aspektů jejího nastavení může znamenat, že se tato žena skutečně dočká toho, po čem bytostně touží. Bude pečovat skutečně v zájmu svých svěřenců, čímž docílí rozvoje jejich individuálních talentů, aniž by si uzurpovala jejich vděk. Toho jí totiž nebude třeba, neboť rozkvět všeho, nač se zaměří, jí přinese hluboké vnitřní uspokojení. Teprve tehdy bude naplněn i její vztah k sobě samé a bude vědomě a s radostí pečovat i sama o sebe.

HETÉRA

K vysvětlení podstaty archetypu Hetéry nám může dobře posloužit antická báje o řecké bohyni Afrodítě. Zrozena z mořské pěny byla tato bohyně věhlasně krásná, měla ráda smích, odívala se do nádherných šatů a barev. Byla naprosto čistá a spojovaná s úchvatnou krásou stvoření. Stala se především bohyní milování, v té nejsvatější tradici cti, dlouho předtím, než byla sexualita a spiritualita rozděleny do protikladných pólů lidské povahy.

Až do konce 3. století byla v chrámech, jež byly zasvěceny této bohyni, provozována chrámová prostituce, jež byla něčím zcela jiným, nežli prostituce světská, jak ji známe dnes. Světská prostituce je degradací milostného aktu na pouhé ukojení pohlavního pudu, zatímco chrámová prostituce je oslavou tvořivé, milující a radostné sexuální obnovy. Chrámové kněžky lásky zasvěcovaly těla mladých dívek před svatbou bohyni Afrodítě a následně je uvedly do vlastního chrámu, kde je nechaly oddaně čekat na "cizince", jenž vhodil mince do klína dívce, kterou si vybral. Následné spojení nikdy nebylo smyslnou orgií, ale posvátnou událostí. Oba zúčastnění byli během svého pobytu v chrámu hýčkáni, jako kdyby byli bohem a bohyní. Poté, co mladá žena prošla tímto zasvěcením, mohla se, pokud chtěla, vrátit domů a připravovat se na manželství. Pokud se náhodou dívka vrátila domů těhotná, bylo její dítě uctěno a přijato do rodiny jako zvláštní dar bez jakéhokoli stigmatu.

Po tomto úvodu je snazší přiblížit vnitřní nastavení ženy, která je z hlubin své duše vedena archetypem Hetéry. Stejně jako Matka je i Hetéra primárně nastavena na osobní vztah. Nejedná se však o mateřský a pečující vztah k dětem či jiným svěřencům, ale primárně o vztah k muži či mužům. Po narození potomků tato žena neodstaví svého muže či partnera na vedlejší kolej, ale nadále hraje v jejím životě hlavní roli, což samozřejmě není s jejím mateřstvím v rozporu. Svého muže nevnímá v první řadě jako otce svých dětí, ale především jako partnera pro sebe, jemuž rozumí a díky tomu dokáže z jeho nitra vykřesat to nejlepší, co v něm je.

V naší kultuře se žena typu Hetéry netěší přílišné popularitě především v řadách vdaných žen, a to hned z několika důvodů. Za prvé je to její schopnost nahlédnout a probudit individuální duševní život muže. Díky této vlastnosti je vyhledávanou společnicí mužů, kteří mají pocit (často oprávněný), že se ve vlastním manželství ocitli na druhé koleji. Dále je tu nesporné umění Hetéry stát se ve společnosti okouzlujícím středem pozornosti. Tohoto efektu Hetéra skutečně umí dosáhnout, ať už pomocí svého půvabu, jehož si je dobře vědoma, nebo díky své intelektuální zdatnosti, vtipu a šarmu.

Tragickými příklady moderní Hetéry je třeba Marilyn Monroe či Camille Claudel, sochařka, žačka a milenka slavného Augusta Rodina, která nikdy nedokázala oddělit svůj výjimečný talent od hlubokého propojení s Rodinem. Ztratila sebepojetí a když Rodin vztah s ní ukončil, nikdy se ze svého žalu nevzpamatovala a svůj talent utopila v alkoholu.

A právě toto je nejbolestnější stín ženy typu Hetéra. Nezralá Hetéra často přebírá identitu svého partnera a sama sebe pojímá jako jeho součást. Je schopna BYTÍ pouze skrze něho. Pokud on z jejího života zmizí, ona ztrácí půdu pod nohama i sama sebe. Tím se opět dostáváme k tomu, jak důležité je UVĚDOMĚNÍ, neboť Hetéřiným partnerem nemusí být nutně slavný sochař, aby se ona dostala do stejné situace jako Camille.

AMAZONKA

Hlavními rysy Amazonky jsou vášnivá láska ke svobodě a nevraživost vůči mužům. Pro seznámení s mýtickým pojetím tohoto typu stačí nahlédnout do Jiráskových Starých pověstí českých: Po smrti kněžny Libuše dívky z její družiny zjistily, že již nepožívají takové vážnosti, a vedeny Vlastou, počaly připravovat ozbrojený boj proti mužům a založily hrad Děvín. Muži se však přes varování knížete Přemyslajejich přípravám jen smáli. Vlasta poslala nejkrásnější dívky, aby muže svými půvaby okouzlily, a sama vedla útok proti mužům, kteří přitáhli k Děvínu; ženy zvítězily.(Wikipedie)

Tento stručný obsah příběhu o dívčí vzpouře proti mužům, který se v české kotlině podle Kosmy odehrál, je však ukázkou stínové stránky Amazonky. Nebo spíše, jak uvádí Wolfová, ukázkou "horší" Amazonky. Amazonky, která je vedena vztekem z nespravedlnosti mužské nadvlády a touhou po pomstě. Obdobu bájných Amazonek nalezneme v dnešním světě poměrně snadno. Téměř každý z nás se již setkal s ženou či ženami, které dřívější bolestná zkušenost s mužským pocitem nadřazenosti vede k slepému boji proti celému mužskému pokolení. Muži, kteří tímto typem neurózy trpí, však naštěstí nejsou prototypem mužství, takže je smysluplnější vynaložit síly na realizaci nesčetných vizí, jimiž Amazonky obvykle oplývají, a mužský šovinismus přenechat terapeutům.

Dnešní doba tuto možnost dává. Amazonky nikdy neměly tak široké pole působnosti. Cokoli, co chce žena v dnešní době dělat, dělat může. Možná tímto tvrzením pobouřím bojovnice za práva žen, ale skutečnost je taková, že si nedovedu představit aktivitu, k níž by dnes byl ženě v našich kulturních sférách odepřen přístup. A je-li žena skutečnou "pravou" Amazonkou, která jedná z popudu tvořivých sil svého Já, pak je štěstím nacházet se v blízkosti jejího působení. Amazonka totiž bývá hybnou silou projektů ve prospěch společnosti, oživuje skomírající firmy, hýří nápady, přináší spoustu životodárné energie, jíž dokáže "nakazit" všechny zúčastněné. Jejím cílem jsou úspěch a efektivita. Amazonka je nezávislá na druhých lidech, což je vlastnost, která jí dává svobodu. I ve vztahu s muži je nezávislá, protože její rozvoj není založen na vztahu s ním. Skutečnost, že není na muži závislá ovšem neznamená, že není schopna lásky. Pouze to, že díky své nezávislosti je svobodná. A svoboda je její živná půda.

MÉDIUM

Patrně nejzáhadnější typ. Médium leží na opačném pólu rovnoběžky proti Amazonce. Znamená to, že energie, kterou Amazonka směřuje ven do hmotného světa, kde si hledá uplatnění ve společnosti, zaměřuje Médium dovnitř. Noří se do hlubin kolektivního nevědomí, kde s pomocí své schopnosti pronikat za hranice hmotného světa, nachází oblast, jež je ostatním lidem nepřístupná. Na zcela neosobní rovině se dostává do kontaktu s duchovním světem, který může být temný a nebezpečný, stejně jako láskyplný. Každopádně je to svět, kam se každý nedostane, a kam není radno vstupovat bez předchozího vzdělání, neboť se jedná o sféry, které mohou nepřipravené zcela pohltit a připravit je o schopnost návratu k běžnému životu.

Médium má schopnost vstoupit do energie jiného člověka, setkat se s jeho nevědomou částí a tam nalézt odpovědi, které jsou třeba. Takový podnik ovšem samozřejmě vyžaduje silně ukotvené a vědomé vlastní já, které Médium dokáže udržet při věci a umožnit mu bezpečný návrat zpět.

Toni Wolfová dělí ženy typu Médium do dvou skupin. Jednak je to typ A, který se vztahuje k silám, které jsou kulturou oficiálně přijímány, k nim se obrací a od nich získává informace a pokyny. Takovými silami jsou například nejvyšší autority křesťanství - Ježíš a Panna Marie. S těmito silami komunikovala mimo jiné křesťanská abatyše Hildegarda z Bingenu, či Terezie z Ávily.

Médium typu B bývá společností vnímáno s jistým despektem, přestože duchovní povaha jevů, s nimiž pracuje, je stejná jako u typu A. Médium typu B využívá pro svou práci pomocných předmětů, jako jsou svíčky, křišťálová koule, astrologické mapy či tarotové karty.

Tak jako Amazonku může pohltit svět společenského dění natolik, že zapomíná a vlastní osobní život, může se totéž stát i Médiu. Z výše uvedeného je však zřejmé, že pro Médium může být takové pohlcení ještě nebezpečnější, neboť v tomto případě se jedná o ztrátu vlastního já v temnotách kolektivního nevědomí. Jak pro Amazonku, tak pro Médium je nezbytné vědomě bojovat o udržení osobních vztahů při životě, protože jedině tak se dokáží zapojovat do reality každodenního lidského života.

V úvodu bylo řečeno, že Wolfová postavila tyto čtyři archetypy do kříže s tím, že každá žena má jeden jako svůj hlavní, protilehlý je stínový a dva postranní jsou pomocné. Ovšem všechny čtyři archetypy ke každé ženě patří a v průběhu jejího života přicházejí období, která ji nutí využít jejich potenciálu. Neznamená to tedy, že jakmile žena rozezná svůj vůdčí archetyp, měla by rezignovat na svoje další role. Vždyť právě stínový archetyp je největší výzvou, kterou je třeba zpracovat, a důkladné prozkoumání sousedních typů může doslova otevřít nové obzory.