Láska nepočítá křivdy

Láska nepočítá křivdy

Křivda bývá spojena se sebelítostí. Litovat někoho je něco úplně jiného, než mít s ním soucit. Zatímco, jak už jsme si řekli, soucit je hlubokým napojením na situaci jiného člověka, je lítost úplným opakem. Litujeme-li někoho, jsme na druhé straně barikády než on a naše lítost je vždy spojena s negativními pocity. Nevyjadřujeme člověku, že jsme s to s ním sdílet bolest, kterou prožívá, abychom ji zmírnili, ale dáváme mu najevo, že to, co prožívá, je strašné a že si vůbec neumíme představit, jak bychom takovou situaci zvládli, kdyby se nedej bože stala nám. Hluboko uvnitř cítíme úlevu, že se nestala nám, protože něco tak hrozného bychom nezvládli. Litujeme-li někoho, zůstává postižený člověk sám. Litovat někoho znamená odsunout ho do izolace jeho utrpení a zvenčí toto utrpení ještě zvětšovat. V lítosti je uznání bezvýchodnosti situace, v níž se postižený člověk nachází.

Litujeme-li sami sebe, znamená to totéž. Situaci, kterou jsme nezvládli, vnímáme jako nesnesitelnou a nedokázali jsme se s ní vyrovnat. Jsme v ní sami a litujeme se. Nechápeme, že křivda, kterou jsme prožili, není něčím, co přišlo zvenčí a zaútočilo na nás. Ukřivděný člověk se staví do pozice oběti, která se nevinně stala mučedníkem. Ukřivděný člověk nechápe, že křivda je způsob, jakým přijímá chování druhých lidí vůči sobě. Není možné, aby se na nás někdo dopustil křivdy, pokud my sami nechceme být ukřivděni.

Samozřejmě se může stát, že se k nám někdo zachová nespravedlivě a jeho chování vůči nám by se dalo označit jako křivda. To rozhodně ano. Ale když už se taková věc stane, je jenom na nás, jestli se staneme oním mučedníkem a necháme křivdu pustošit naši duši, anebo si uvědomíme, že to, co nám dělají druzí lidé, je pouze jejich věc. Ne naše. Jak se k jejich jednání postavíme, záleží ponejvíce na našem vztahu k nim. Většinou platí, že nespravedlivé chování vnímáme jako křivdu především u lidí, na nichž nám záleží. U těch ostatních jsme daleko spíše schopni celou věc přejít, nebo ji vyřešit razantně. Prostě odkážeme neurvalce do patřičných mezí a dáme tak najevo svůj pohled na věc.

S lidmi blízkými to však bývá jiné. A nejchoulostivější to bývá mezi partnery. Od nich totiž očekáváme naplnění svých představ lásky. A oni je většinou nenaplňují, protože vycházejí ze svých představ. A tak se až příliš často ocitáme zaplaveni sebelítostí a s otázkou: Jak mi tohle mohl(a) udělat? Jak mi tohle mohl(a) říct? Kdyby mě miloval(a), nikdy by tohle neřekl(a). A místo toho, abychom svému protějšku sdělili, že nás jeho jednání mrzí a bolí a nerozumíme mu a také, že při svém chápání světa máme strach, že přicházíme o jeho (její) lásku, což nám láme srdce, mlčíme. Tím svému partnerovi vezmeme možnost celou věc vysvětlit a nechat nás nehlédnout do jeho světa, který stojí na pozadí jeho jednání. Mlčíme a jsme ukřivděni.

Ale to nám nestačí. Svou křivdu si pěstujeme, uložíme ji hluboko do duše a necháme ji bobtnat. Za čas k ní přidáme další a pak ještě další a pěkně je skladujeme uvnitř sebe a doslova se špiníme zevnitř. Rozbujelé křivdy v našem nitru sílí a požírají všechno hezké kolem a hlavně lásku, pokud tam nějaká zbyla. Spíš nezbyla. Láska je sladká, svěží a hřejivá. Křivdy se šíří duší jako ponurá, temná a lepkavá skvrna, která prostoupí vše kolem.

Nenechme se zamořit křivdami. Říkejme, co cítíme, mluvme s milovaným člověkem o tom, jak náš vnitřní svět zpracoval jeho chování vůči nám. Je pravděpodobné, že náš svět, tak jiný než ten jeho, nám jen dává mylné vysvětlení. Je možné, že to, co by se proměnilo v bobtnající páchnoucí křivdu v našem nitru, se díky pojmenování a vyjádření pocitu, který to v nás vyvolalo, stane tím pověstným olejem přilitým do ohně lásky.

Láska křivdy nepočítá, protože pokud je začneme střádat, láska zmizí. A jakmile zmizí láska, začnou se letité křivdy drát ven. Číhají uvnitř a při každé sebemenší příležitosti se proměňují ve zlá slova, která dopadají na člověka, jehož jsme dříve milovali, jako bič. Jsou tvrdá a krutá, protože láska, která je mohla zjemnit, či rozpustit, je pryč.

Je důležité umožnit lásce, aby se šířila celou naší bytostí a řídila veškeré naše jednání. Vše, co koná láska je dobré. Nedovolme křivdám, aby ji zabily.